O kapitule

Počátky svatovítské kapituly lze spatřovat v kolegiu kněží (collegium cleri) při kostele svatého Víta na Pražském hradě, jimž bylo svěřeno, aby připravili vše potřebné pro zřízení samostatné diecézní správy. Když se v roce 973 stala Praha biskupským sídlem podléhajícím mohučskému metropolitovi, stalo se zmíněné kolegium svatovítských kněží katedrální kapitulou. Zakládací listina se bohužel nedochovala.

Od začátku 13. století volila svatovítská katedrální kapitula pražského biskupa. Vedle úkolů, které jí příslušely v církevní oblasti, měla zároveň kulturně vzdělávací poslání. Až do založení pražské Karlovy univerzity spravovala svatovítská kapitula katedrální školu. Vyučující měli titul "mistr" a byli mezi nimi vynikající učenci evropského věhlasu. Škola při pražské katedrále zahájila činnost hned po zřízení biskupstvív roce 973.

Pražské katedrální studium zaniklo v roce 1248, ale už za vlády Přemysla Otakara II. bylo obnoveno a znamenitě se povzneslo. Kolem roku 1271 zde působili tři rodilí Češi: mistři Očko a Bohumil přednášeli gramatiku a logiku, mistr Řehoř z Valdeka, pozdější pražský biskup, vykládal přírodovědecké spisy Aristotelovy (De natura).

V roce 1347 začala katedrální škola působit už také formálně jako univerzita se dvěma fakultami – filosofickou a teologickou, které se o rok později, po přidání dalších dvou fakult, staly součástí Univerzity Karlovy. Od té doby až do současnosti působí na Karlově univerzitě někteří členové pražské metropolitní kapituly jako profesoři. Někteří z nich byli voleni i do funkce rektora univerzity.

V roce 1343 zvolila svatovítská kapitula svého děkana Arnošta z Pardubic pražským biskupem, který se hned v následujícím roce stal prvním pražským arcibiskupem. Pražská katedrála se tak stala metropolitním kostelem a svatovítská kapitula kapitulou metropolitní. Novému uspořádání církevní správy bylo třeba přizpůsobit i postavení a činnost metropolitní kapituly. Tuto novou situaci zachycují její nejstarší písemně dochované stanovy z 18. listopadu 1350.

Svatovítská kapitula zůstala ve spojení s Apoštolským stolcem a spravovala arcidiecézi prostřednictvím volených administrátorů i během dlouhého uprázdnění pražského arcibiskupského stolce v letech 1421 až 1561. Od té doby užívá kapitula ve svém názvu označení „Semper fidelis“ - vždy věrná. Císař Karel VI. potvrdil reskriptem ze dne 13. 5. 1715 právo kapituly vkládat tato slova do oficiálního názvu a přikázal všem úřadům, aby v korespondenci s pražskou metropolitní kapitulou tohoto rozšířeného titulu užívali. Kapitule byla udělována četná církevní i státní privilegia, její probošt a děkan měli titul „první a druhý prelát českého království“, pokud neměli biskupské svěcení, býval jim Apoštolským stolcem udělován titul apoštolského protonotáře a některým dalším kapitulárům titul papežského preláta.

Mnozí členové kapituly se věnovali literární tvorbě. Vedle prvního českého kronikáře, kapitulního děkana Kosmy a jeho současníka kapitulního probošta Marka patří mezi nejznámější historiky kapitulní děkani Vít, Arnošt z Pardubic a Antonín Podlaha a kapitulní probošti Jan Ignác Dlouhoveský a Mikuláš Tomek. Někteří kanovníci významně přispěli též k rozvoji jiných než historických oborů. Například Dr. Karel Schuster přednášel na univerzitě botaniku a napsal několik odborných pojednání z tohoto oboru.

Knihy shromažďované svatovítskou kapitulou sloužily pro osobní studium jejích členů a pro její katedrální školu. Z odkazů jednotlivých členů metropolitní kapituly postupně vznikla knihovna, která patří k nejstarším a nejvzácnějším historickým knihovnám v České republice. Mezi rukopisnými kodexy se nachází od 6. století uchovávané Fragmentum evangelii s. Marci a v oddělení historického archivu je nejstarší dochovaný originál pergamenové listiny z roku 1177. Velkou pozornost věnovala metropolitní kapitula také vydavatelské činnosti. Po poradě s národním buditelem J. V. Kamarýtem založila v roce 1831 vzdělavatelskou edici „Dědictví svatojánské“, později (1861) pak pro náročnější publikace vědeckého charakteru „Dědictví svatoprokopské“ a pro vydávání archiválií a starých rukopisů „Editiones Archivii et Bibliothecae S. F. Metropolitani capituli Pragensis“. Činnost těchto edicí byla ukončena až po únoru 1948. Samotná knihovna, či spíše historický knižní fond, je v současnosti využívána pro odborné studijní účely a vědeckou činnost.

Ve 14. století řídili stavbu nové gotické katedrály kanovníci metropolitní kapituly – z počátku s titulem „magister fabricae“ – jejichž podobizny jsou zvěčněny ve vnitřním triforiu katedrály v podobě portrétních bust. Na tuto jejich činnost pak o půl tisíciletí později navázali kanovníci s titulem „kanovník kustos“. Jeden z nich, Václav Michael Pešina, začal v roce 1832 usilovat o založení spolku pro dostavbu katedrály. Vídeňské guberniální úřady nebyly této myšlence nakloněny, ale přece se v roce 1859 podařilo založit „Jednotu pro dostavbu svatovítského chrámu“. V roce 1929 za účasti prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa F. Kordače byl chrám konečně dokončen. Celá stavba tak trvaladlouhých 585 let.

Kapitula jako celek i její jednotliví členové zakládali různé nadace s kulturním a sociálním posláním (např. pro nadané nemajetné studenty). K těmto nadacím patří také „Proboštské a kapitulní jubilejní podpůrné nadání“ a „Proboštské a kapitulní jubilejní nadání na úhradu bohoslužebných výloh velechrámu sv. Víta v Praze“.

Své kulturně vzdělávací poslání plnila metropolitní kapitula až do poloviny minulého století, kdy byla zbavena posledních zdrojů hmotných prostředků a jen stěží se jí dařilo udržovat v provozu způsobilém stavu zbývající část obytných budov. V roce 2006 a 2007 převzala metropolitní kapitula do své správy zpět katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a postupně také některé další objekty. Naplňuje tak znovu své původní poslání, jímž je péče o katedrálu a liturgická činnost. Uchovává také vzácný Svatovítský chrámový poklad, uschovaný v katedrále. Snaží se rovněž navázat na své kulturně vzdělávací poslání. Ve spolupráci se Správou Pražského hradu připravila expozici v kapli sv. Kříže, v níž část Svatovítského pokladu vystavuje. Na výstavě jsou k vidění cenné liturgické předměty a relikviáře, jež se používají při různých liturgických slavnostech. Již tradiční záležitostí je pořádání mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery, ve spolupráci se Správou Pražského hradu a pod záštitou pražského arcibiskupa. Metropolitní kapitula rovněž vede pěvecké sbory Pražský katedrální sbor, Dětský katedrální sbor a Pražskou katedrální scholu. Jako vlastník několika kulturních památek dbá o jejich stav a obnovu s cílem zachování kulturního dědictví také dalším generacím.