Obnova památek

Od roku 2016 připravovala Metropolitní kapitula projekt rekonstrukce budovy Nového proboštství na náměstí U sv. Jiří, který jí byl jakožto zlomek jejího historického majetku v areálu Pražského hradu toho roku vrácen, samotnou realizaci rekonstrukce a dostavby objektu zahájila kapitula v roce 2020. V roce 2023 byly stavební práce úspěšně dokončeny, objekt byl zkolaudován a slavnostně požehnán arcibiskupem pražským Mons. Janem Graubnerem za účasti prezidenta republiky Petra Pavla, kanovníků metropolitní kapituly a dalších hostů. V prosinci 2023 bylo veřejnosti zpřístupněno nádvoří objektu a západní přístavba, ve které se nachází kavárna. Postupně budou pro veřejnost otevřeny i východní přístavba a obchod v přízemí historické budovy.
Objekt Nového proboštství byl vystavěn na zakázku pražské metropolitní kapituly dómským stavitelem Josefem Mockerem ve II. polovině 19. století na místě tří starších budov a až do roku 1948 sloužil jako rezidence kapitulního probošta. Poté byl kapitule státem zabaven, až do jeho navrácení kapitule chátral a byl užíván pouze utilitárně jako technické zázemí Pražského hradu. V 60. letech 20. století byla stržena jeho dvorní hospodářská křídla, nádvoří bylo odděleno od parkánové zdi hlubokým výkopem a počítalo se dokonce s úplnou demolicí celého objektu.
Po navrácení budovy zahájila Metropolitní kapitula intenzivní přípravnou činnost, která zahrnovala geodetické zaměření celého objektu, archivní průzkumy, podrobný stavebně-technický průzkum, tvorbu zadání, výběr projektanta a zpracování všech stupňů projektové dokumentace a vyřízení všech povolení a správních rozhodnutí. Generálním projektantem se stala společnost Studio acht, spol. s r.o., vedená zkušeným architektem Václavem Hlaváčkem. Souběžně však musela kapitula vyvinout značné úsilí pro zajištění finančních prostředků, neboť veškeré náklady související s rekonstrukcí hradila výhradně z vlastních zdrojů, tj. z prostředků získaných její hospodářskou činností. Na jaře roku 2020 zahájila kapitula výběr zhotovitele, kterým se stala zkušená brněnská společnost Archatt, s.r.o., která již dříve úspěšně realizovala řadu stavebních zakázek v areálu Pražského hradu.
V rámci rekonstrukce byla v první řadě zachráněna samotná stavební podstata objektu. Byly sanovány statické poruchy, řešeno odvlhčení zděných konstrukcí pomocí provětrávaných kanálů, provedena komplexní rekonstrukce krovu včetně bednění, pokládka nové hydroizolace a nové břidlice v kombinaci černá a šedozelená, replikující původní závěskový motiv. Byla provedena rovněž replika původní omítané severní dvorní fasády, ze které se dochovaly pouze nesoudržné fragmenty. Jižní fasáda, tvořená režným cihelným zdivem s kamennými prvky, byla vyčištěna, bylo opraveno spárování a doplněny všechny chybějící kamenné i cihelné zdící prvky. Veškeré klempířské, kovářské a pasířské prvky byly opraveny nebo nahrazeny replikami, bylo obnoveno zlacení makovic a hrotnic a v neposlední řadě byla provedena také oprava soklu.
V interiérech budovy byla většina původních prvků zachráněna a zrestaurována. Podařilo se zachránit a zrestaurovat téměř všechny interiérové dveře včetně původních povrchových úprav, stejně tak okna včetně kazetového obložení a okenic kromě vnějších dolních křídel, která byla nahrazena přesnými replikami. Podařilo se zachránit a obnovit oba dřevěné kazetové stropy v prvním patře budovy a většinu původních dřevěných parket. Barevné řešení stěn vychází z archivních průzkumů a porovnání Mockerovy plánové dokumentace s nálezy fragmentů původní výmalby na místě. Kompletně bylo replikováno barevné řešení stěn hlavního schodiště se šablonovou výmalbou a malířská výzdoba stropu jihozápadní rohové místnosti v prvním patře budovy. Restaurována byla také dochovaná kachlová kamna a byla zpět osazena obnovená původní vstupní i dvorní vrata. Objekt byl rovněž vybaven novými rozvody inženýrských sítí, které zcela chyběly nebo byly v havarijním stavu. S ohledem na zachování neporušené historické hmoty stavebních konstrukcí byly pro vedení inženýrských sítí využívány výhradně staré komínové průduchy a podlahové kanály.
Na místě původních dvorních hospodářských křídel byly v souladu s podmínkami památkové péče postaveny dvě novostavby respektující objem a tvar původních již dříve zbořených hospodářských budov. Nosným skeletem novostaveb jsou ocelové konstrukce, obvodový plášť je řešen jako lehký se zavěšeným obkladem střech i stěn zhotoveným z pískovcových desek. Příkop oddělující parkánovou zeď od nádvoří byl zastropen a nádvoří bylo opět propojeno s parkánovou zdí, kde vznikla vyhlídka do Jeleního příkopu a na Míčovnu Pražského hradu. Na nádvoří byla položena nová dlažba z mrákotínské žuly a byla zhotovena kašna s obeliskem a vykonzolovanou vyhlídkou dle návrhu hlavního architekta rekonstrukce Václava Hlaváčka, na kterém se podílel i současný děkan kapituly Ondřej Pávek. Kašna a vyhlídka jsou situovány v místě navrhovaného dřevěného altánku, který se objevil v Mockerově plánové dokumentaci, nikdy však nebyl realizován. Na přelivu kašny jsou z bronzu zhotovena jména tří hlavních patronů katedrály sv. Víta v latinském jazyce – Wenceslaus, Vitus, Adalbertus (Václav, Vít, Vojtěch). Hlavní osa budovy procházející průjezdem přes kříž v obelisku směřuje k Levému Hradci a Budči, místům, kde byl sv. Vojtěch zvolen druhým pražským biskupem a kde byl vychováván hlavní patron české země sv. Václav. Na kamenných deskách za kašnou je napsána báseň probošta metropolitní kapituly Jana Lebedy vzývající sv. Vojtěcha.
V rámci stavebních prací provedl Archeologický ústav Akademie věd ČR záchranný archeologický výzkum a kapitula zajistila záchranu a konzervaci vzácných archeologických nálezů, zejména zdiva pozdně gotické hrady vybudované Benediktem Rejtem za vlády Jagellonců a dalších fragmentů převážně gotických a renesančních objektů, které byly odborně ošetřeny, zakonzervovány a zdokumentovány.
Jedná se tak o ojedinělou ukázku stavebních prací, které znamenaly záchranu a obnovu zcela unikátního objektu známého architekta Josefa Mockera a zároveň o dostavbu torza do nedávna zchátralé budovy v areálu Pražského hradu.

Metropolitní kapitula je vlastníkem historických objektů v severní frontě Hradčanského náměstí, které mají úzkou vazbu ke stavbě chrámu sv. Víta. Jedná se o domy s bohatou stavební historií, jejichž původ je doložen nejpozději v roce 1348, jednalo se např. o domy ředitelů stavby katedrály z řad kapitulních děkanů jako byl Beneš Krabice z Weitmile, Ondřej Kotlík nebo Václav z Radče, či o samotného Petra Parléře. Po velkém požáru Prahy v roce 1541 byly domy přestavovány do renesanční a později barokní a klasicistní podoby, přičemž se zejména v suterénních prostorách dochovala jejich původní gotická hmota.

V letech 2022 a 2023 realizuje Metropolitní kapitula opravu fasád objektů č.p. 58/14 a č.p. 60/12 (kapitulní dům a někdejší kapitulní děkanství) částečně s přispěním grantu Magistrátu hlavního města Prahy z Programu pro vlastníky památkově významných objektů. V roce 2022 byla provedena kompletní oprava fasád objektu č.p. 58/14 a oprava severní fasády objektu č.p. 60/12, v roce 2023 navázaly práce na opravě jižní fasády objektu č.p. 60/12 včetně výměny dožilých oken. Z fasád byly odstraněny veškeré nesoudržné a poškozené části, bylo provedeno kompletní omytí a oškrábání novodobých vrstev. Byla provedena oprava všech defektů, zejména trhlin, doplněna jádrová omítka a chybějící štukové prvky jako např. nárožní bosáže, rustiky a zrcátka. Finální povrchová úprava je řešena vápennými barvami a plochy mimo aktivní prvky technologií probarveného štuku. Dožilá jednoduchá okna z 80. let 20. století jsou nahrazena kvalitními dubovými replikami klasicistních dřevěných špaletových oken s profilovanými klapačkami. Většina klempířských prvků byla vyměněna. Nové barevné řešení fasád bylo navrženo v souladu s nálezy původních barevných vrstev a dobovým řešením barokních objektů a klasicistních paláců, bylo konzultováno a schváleno zástupci památkové péče. Obnovou fasád uvedených objektů bylo zajištěno významné prodloužení jejich životnosti, byly odstraněny rozsáhlé defekty a vady, odstraněny pozdější nevhodné úpravy a objektům byla navrácena podoba odpovídají jejich dobovému charakteru a architektonickému ztvárnění.

Od roku 2022 provádí Metropolitní kapitula restaurování historických skříní v jedné z historicky nejcennějších částí katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha – Staré sakristii. Jedná se o prostor v původní gotické části chrámu, vystavěný částečně na základech obvodové stěny původního románského kapitulního domu, který byl součástí druhého kostela sv. Víta na Pražském hradě, tzv. Spytihněvovy baziliky. V tomto prostoru je zřetelná návaznost stavby Petra Parléře na část stavby vybudovanou jeho předchůdcem Matyášem z Arrasu. Jako jedna z mála prostor chrámu byla Stará sakristie zasažena pouze lehce velkým požárem Prahy v roce 1541. V důsledku toho se zde dochovaly původní dřevěné prvky, jako např. vstupní dveře z roku 1367 či gotické dveře do prostoru Staré klenotnice.

Vedle visutých svorníků patří k výrazným atributům tohoto prostoru dvojice velkých intarzovaných skříní, provedených v barokním slohu a instalovaných při západní a východní stěně sakristie. Skříně jsou bohatě dekorované řezbářskými prvky a intarziemi, střední tabernákly jsou uvnitř zlacené. Obě skříně slouží k uchovávání liturgických knih a předmětů.

V rámci restaurátorských prací byly skříně postupně rozebrány a převezeny do restaurátorské dílny. Zde byla provedena jejich odborná prohlídka a ošetření proti dřevokaznému hmyzu a houbám. Byly sejmuty pozdější nevhodné úpravy, doplněny chybějící řezbářské prvky, protézovány části poškozené dřevokaznými procesy a opraveny poškozené intarzie. Dále byly vyztuženy pojezdy zásuvek, vyspraveny trhliny, opraveny a vyrovnány závěsy dvířek a zámky. Nakonec byla provedena celková obnova a vyleštění povrchové úpravy; skříně byly instalovány zpět ve svém původním umístění. Veškeré restaurátorské práce byly prováděny pod dohledem Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky.

V souvislosti s plánovanou instalací nových varhan proběhnou v katedrále svým rozsahem a charakterem unikátní stavební práce za účelem přípravy Západní kruchty a souvisejících prostor na základě projektové dokumentace, jejíž přípravu a zpracování na žádost J. Em. Dominika kardinála Duky a Nadačního fondu Svatovítské varhany od listopadu 2019 koordinovala a zajišťovala Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze pod vedením Ing. Ondřeje Stříteského v úzké spolupráci se Správou Pražského hradu a Odborem památkové péče Kanceláře prezidenta republiky. V rámci přípravy projektu byla řešena a projednávána řada specifických technických detailů, byly prováděny průzkumy kabelových tras a navrhována řešení silno- i slaboproudých rozvodů, zpracovávány restaurátorské průzkumy a záměry a hledána optimální řešení s ohledem na ochranu historických a umělecky cenných konstrukcí a prvků stavby. Záměr byl úspěšně projednán se všemi dotčenými orgány státní správy a Správou Pražského hradu, dne 24.12.2022 získal pravomocné stavební povolení, následně po dopracování dokumentace pro provádění stavby byla projektová dokumentace předána Správě Pražského hradu, která zajišťuje výběr zhotovitele v režimu veřejné zakázky a samotnou realizaci stavby. Předpokládaným termínem zahájení stavby je září 2023.

V rámci stavebních prací bude provedena oprava a zesílení dřevěné a železobetonové nosné konstrukce podlahy Západní kruchty, restaurátorské práce a obnova povrchů, instalace nového osvětlení a nových silno- a slaboproudých rozvodů v rámci Západní kruchty a dalších souvisejících prostor v katedrále a veškeré ostatní práce nezbytné k zajištění bezproblémové instalace a fungování nového nástroje. Zároveň bude provedena modernizace stávajícího systému ozvučení katedrály a kamerového systému pro varhaníka, bude realizováno kabelové propojení Západní kruchty a příčné lodi katedrály za účelem zřízení možnosti připojení mobilního hracího stolu, který umožní současnou hru varhaníka a symfonického orchestru.

V průběhu provádění stavebních prací se nepočítá s významným omezením liturgického ani návštěvnického provozu. Podrobnější informace o průběhu stavby a případných dopadech do provozu katedrály budou upřesněny v souvislosti s předáním staveniště.

V městské části Praha 9 – Vysočany Metropolitní kapitula vlastní a spravuje soubor nemovitých kulturních památek – budovu bytového domu a přilehlého funkcionalistického kostela Krista Krále, umístěného ve vnitrobloku v Kolbenově ulici. Kostel Krista Krále je pozoruhodnou sakrální stavbou vzniklou ve 20. letech 20. století v industriální čtvrti. Byl vystaven ve funkcionalistickém stylu a vybaven mobiliářem ve stylu Art Deco.

V roce 2023 provedla Metropolitní kapitula z vlastních zdrojů opravu měděné střešní krytiny a ostatních klempířských prvků kostela, které vykazovaly poruchy způsobující zatékání. Byla provedena oprava odvodnění dešťové kanalizace. V letošním roce proběhne ještě oprava vnitřních omítek a malby kostela.

V letech 2021 – 2023 provádí Metropolitní kapitula celkovou obnovu okenních výplní zámku Spálené Poříčí, které jsou na hranici fyzické životnosti. Zámek, který původně sloužil jako správní centrum zdejšího panství a od 18. století je ve vlastnictví Metropolitní kapituly, je dnes využíván jako víceúčelový objekt. Aktuálně v něm mj. sídlí Základní umělecká škola, několik tříd Základní školy, část ubytovacího zázemí byla poskytnuta válečným uprchlíkům z Ukrajiny.

V rámci obnovy okenních výplní je prováděna celková truhlářská a lakýrnická oprava, doplnění nebo výměna sklenářských tmelů, doplnění těsnění a výměna kování. Obnova je prováděna dílem z vlastních zdrojů Metropolitní kapituly, dílem z příspěvku Města Spálené Poříčí a dílem z příspěvku z Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón Ministerstva kultury České republiky. Oprava oken bude dokončena v letošním roce.

V roce 2022 proběhla revize střešní krytiny a klempířských prvků. Bylo doplněno chybějící oplechování, vyměněny poškozené a doplněny chybějící břidličné šablony a zkontrolována těsnost střešního pláště.

V následujících letech plánuje Metropolitní kapitula pokračovat obnovou dalších částí stavby, zejména klempířských prvků a dešťové kanalizace.

Od roku 2023 realizuje Metropolitní kapitula opravu střechy kostela sv. Apolináře, který je jednou z dominant Nového Města pražského a zároveň jednou z nejstarších nemovitých kulturních památek této části města. Kostel byl vystavěn v roce 1362 císařem Karlem IV., který k němu nechal přemístit kanovnické kolegium ze středočeské Sadské. Kostel byl v průběhu 17. a 18. století barokizován a v 19. století opět regotizován, přestavbu provedl Josef Mocker.

Střechy kostela tvoří dřevěné krovy s celoplošným bedněním pokrytým asfaltovými pásy a krytinou tvořenou břidličnými šablonami, klempířské prvky jsou vyrobeny z měděného plechu. Střešní krytina je na hranici fyzické životnosti v pokročilém stadiu degradace, dochází k jejímu uvolňování a rozpadu v celé ploše střechy.

V roce 2023 realizuje Metropolitní kapitula z vlastních zdrojů výměnu střešní krytiny a revizi krovu včetně bednění hlavní lodi kostela. Stávající krytina byla v celé ploše sejmuta včetně podkladní lepenky, bednění bylo revidováno a ošetřeno. Veškeré klempířské prvky byly prohlédnuty a na základě zhodnocení stavu repasovány a doplňovány. Po pokládce nové pojistné asfaltové hydroizolace je prováděna pokládka nové střešní krytiny tvořené šablonami z kvalitní španělské břidlice z lomu Del Carmen, s úspěchem využívané mj. při opravách střech Nového Královského paláce na Pražském hradě. Veškeré původní kované prvky (sněholamy, háky a závěsy dveří vikýřů) budou repasovány, je prováděna obnova makovic, kytek a zlacení hrotnic. Veškeré práce jsou prováděny na základě schválené projektové dokumentace pod dohledem zástupců Národního památkového ústavu a Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy.

V roce 2024 má Metropolitní kapitula záměr provést opravu střechy presbytáře kostela včetně sanktusové věžičky, sakristie a hlavní věže a tím opravu střechy kostela dokončit. V rámci oprav střechy bude zároveň provedeno restaurování kamenných bloků atiky a oprava fasády východního štítu hlavní lodi.

Kanovnický či též kapitulní dům č. p. 62 na Hradčanském náměstí v Praze 1 je původně renesanční palácová stavba z roku 1596. Fasádu na nádvoří zdobí krásná renesanční sgrafita. V 1. třetině 18. století prošla velká část budovy barokní přestavbou a vnější fasáda tak byla doplněna o nové barokní tvarosloví. V současnosti je dům chráněn jako kulturní památka a sídlí v něm mimo jiné Knihovna pražské metropolitní kapituly.

V roce 2016 se uskutečnila renovace vstupních vrat za podpory Účelové dotace na zachování či obnovu památkové hodnoty a podstaty hmotného objektu Hlavního města Prahy.

Svatovítská kapitula v roce 1749 zakoupila renesanční zámek ve Spáleném Poříčí. Na přelomu 18. a 19. století byl zámek v duchu moderních historizujících směrů z části novogoticky přestavěn. V současnosti je zámek zapsán na seznam chráněných památek a metropolitní kapitula jej využívá zejména pro ubytování škol v přírodě.

V roce 2017 proběhly restaurátorské práce na vstupních dveřích na severním křídle zámku a zároveň udržovací práce na původních sgrafitových dvorních fasádách a to včetně dvou vstupních renesančních portálů. Tyto práce se uskutečnily za podpory Ministerstva kultury ČR v rámci "Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón na rok 2017".
Na jaře roku 2018 byla vyměněna střešní krytina dvorního ochozu zámku za finanční spoluúčasti Plzeňského kraje z dotačního okruhu "Zachování a obnova kulturních památek Plzeňského kraje" pro rok 2018 ve výši 100 000 Kč. Ve třetím čtvrtletí roku 2018 bude provedena II. etapa obnovy a restaurování sgrafitové fasády, spolufinancována Ministerstvem kultury ČR z "Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón pro rok 2018." ve výši 448 000 Kč.
V roce 2019 provádí metropolitní kapitula s finančním přispěním Plzeňského kraje z dotačního programu "Zachování a obnova památkové hodnoty a podstaty nemovité kulturní památky nebo národní kulturní památky 2019" obnovu historického hodinového stroje s dvojicí ciferníků z přelomu 19. a 20. století.

Kostel sv. Apolináře nechal vystavět Karel IV. v letech 1360-90. Od počátku zde působilo kanovnické kolegium, tzv. Kolegiátní kapitula u sv. Apolináře, která se v roce 1503 sloučila se Svatovítskou kapitulou. Kostel sv. Apolináře tak přešel do správy metropolitní kapituly a ta jej také spravuje v současnosti. Jednolodní gotický kostel byl v polovině 18. století barokně přestavěn, ale v letech 1893-98 získal zpět svůj gotický vzhled při puristické přestavbě Josefa Mockera. Při této přestavbě byly na stěně lodi odkryty původní gotické fresky z konce 14. století.

V roce 2013 kapitula s podporou Ministerstva kultury ČR opravila střechu a krovy fary a odvodnila jižní stěnu kostela. Tyto práce byly realizovány s pomocí Havarijního programu pro rok 2013. V roce 2014 se uskutečnila oprava fasády kostela, tato renovace byla spolufinancována z Havarijního programu pro rok 2014 vyhlášeného Ministerstvem kultury ČR. Spravena byla i fasáda fary, a to v roce 2016 s přispěním Účelové dotace na zachování či obnovu památkové hodnoty a podstaty hmotného objektu Hlavního města Prahy. V roce 2019 začala kapitula restaurovat také západní fasádu kostela s využitím finančního příspěvku poskytovaného Ministerstvem kultury pro rok 2019.

Budova bývalého kapitulního děkanství na Hradčanském náměstí č. p. 60 získala svou současnou klasicistní podobu při přestavbě v letech 1820 – 1822. V jejím podzemí se nacházejí dochované gotické sklepy. V současnosti je celý dům chráněn jako kulturní památka. Své místo v něm má mimo jiné galerie a restaurace. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze jakožto vlastník objektu za podpory Hlavního města Prahy v roce 2019 zrestaurovala dvoukřídlá klasicistní vrata v průjezdu domu za přispění dotace na zachování či obnovu památkové hodnoty a podstaty hmotného objektu.

Kapličku nad studánkou nechal v roce 1936 postavit krejčí z Prahy pan Augustýn Sýkora, na památku své manželky, která ke studánce chodívala. Postavena byla za pouhých 8 dní stavitelem Antonínem Zemanem z Rabyně. Ke slavnostnímu vysvěcení došlo 19. července téhož roku za přítomnosti faráře Petra Sirotka. Za zmínku stojí také období německé okupace, kdy byla kaplička hojně využívána jako útočiště pro obyvatele Netvořic a dalších okolních obcí.

V současnosti patří kaplička i s přilehlým lesem, v kterém se nachází Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze. V rámci obnovy památek byla kaplička v roce 2017 na náklady kapituly komplexně zrekonstruována. Konkrétně se jednalo o provedení nových omítek a výmalby, odizolování vyzdívky proti zemní vlhkosti, nového omítnutí a voděodolného nátěru střechy, odstranění poškozeného dřevěného stropního podhledu a položení nové dlažby v interiéru kaple.

Kaple Nejsvětější Trojice je památkou stojící na místech bývalé vinice a usedlosti Hadovka v Praze 6 – Dejvicích v ulici Nad Komornickou. Jedná se o drobnou barokní stavbou postavenou již po roce 1750. Probošt Metropolitní kapituly Hadovku zakoupil v roce 1872.

V roce 2015 byly restaurovány vstupní ocelové dveře s brankou, spolu se všemi okenicemi a mřížemi, dále kamenné ostění oken, tzv. šambrány, a mramorový práh. Část financí na tyto nákladné práce byla čerpána z programu městské části Prahy 6, „Programové dotace na podporu obnovy památkově významného objektu či souboru na rok 2015“. V roce 2016 se uskutečnila kompletní renovace sloupkového barokního oltáře. Restaurátorské práce byly spolufinancovány Metropolitní kapitulou a Ministerstvem kultury ČR v rámci „Programu restaurování movitých kulturních památek v roce 2016“. V roce 2016 a 2017 byla také restaurovány ilusivní výmalby od Josefa Navrátila z roku 1853 v rokokovém stylu, a to s pomocí „Programové dotace na podporu obnovy památkově významného objektu či souboru na rok 2016“ a „Památkové dotace na zachování či obnovu památkové hodnoty a podstaty hmotného objektu na rok 2017“ vyhlášené městkou částí Praha 6. Na jaře roku 2018 probíhá oprava vnějšího pláště kaple za finanční spoluúčasti Městské části Praha 6 z dotačního programu Památková dotace pro rok 2018 ve výši 75 000 Kč.